MusicData - hudební továrna
„Audix má obrovské množství solidních a úžasných produktů. Ale přitáhlo nás k nim to, že jejich vize se shodovala s naší vizí. Cítíme, že jsme v dobrých rukou."
Deer Park Avenue není průměrná rocková kapela. V čele se sestrami Sarah Snyder (zpěv a kytara) a Steph Snyder (zpěv a bicí) vytvořily tyto podnikavé umělkyně skutečně osobitý zvuk, který spojuje oduševnělé hymny, nakažlivé popové hooky, bzučivé riffy a to, čemu rády říkají ‚ambientní grunge‘. Raketový vzestup kapely vedl k mezinárodním turné a supportu kultovních umělců, jako jsou Palaye Royal a Bebe Rexha, a také k televizním vystoupením v USA a Evropě. Sestry Snyderovy pocházejí z Long Islandu. Nyní žijí v Mnichově, kde si udělaly přestávku od dokončování nových hudebních projektů s producentem Reto Peterem, držitelem Grammy, aby si popovídaly o svém procesu psaní písní, vytváření spojení s fanoušky a o tom, jak jim mikrofony Audix, včetně vokálního mikrofonu PDX720 Signature Edition, A131, OM7, OM6, VX5, i5 pro kytarové boxy a osmidílné mikrofonní sady Studio Elite 8 a SCX-25A pro bicí, pomáhají sloužit jejich hudební múze tím nejautentičtějším způsobem.
Máte kořeny v církevní hudbě; můžete mi přiblížit cestu od ní k založení rockové kapely?
Byli jsme děti, bylo nám jen devět nebo deset, žili jsme na Long Islandu a náš kostel byl starý, tradiční s bílou věží. Naše první kapela byly vlastně bicí, kytara a kostelní varhany, což byla opravdu zajímavá kombinace.
Hudebním ředitelem byl baskytarista Jim Fielder, jeden ze zakládajících členů Blood, Sweat & Tears. Naučil nás hodně o tom, jak si navzájem naslouchat, jak být kapelou, jak vystupovat. Naučili jsme se, že existuje způsob, jak hrát hudbu s lidmi a pro lidi, která je vlastně pro ně, jak se s nimi spojit a ujistit se, že se s hudbou spojují. Někdy to kapely nechápou. Jde jim jen o to se předvést a ukázat „podívej, jak jsme cool".
Je opravdu normální, že pokud jste nejistí a začínáte, chcete lidem něco dokázat. Ale u nás to bylo naopak. Šlo o to zmizet a nechat hudbu, aby se s lidmi spojila; být tu pro ně, a tak získáte i to, co potřebujete.
Tímto jsme se řídili i jako koncertní kapela. Jdeme do dive baru, do klubu, můžeme hrát pro 50 lidí, 100 lidí, 5 000 lidí, 10 000 lidí a je to stejný modus operandi. Jde o to, jestli se lidi spojí. Baví se dobře? Dáváme jim něco, co jim zlepší den? Protože pokud je jejich den lepší, pak je lepší i náš den.
V hudebním průmyslu to může být těžké. Je tu samozřejmě velká konkurence a tlak na to, abyste se prosadili. Jedna z věcí, kterou nás Jim naučil, je, že v hudbě nejde o to, abyste si něco dokazovali. Je to o tom, že všichni hrají společně, jsou součástí rodiny, komunity a snaží se všechny zároveň pozvednout.
Zdá se, že jste měli skvělé mentory.
Náš bratranec Gregg Bissonette je úžasný bubeník, hrál s různými lidmi, s Ringo Starem a Davidem Lee Rothem. Jeho bratr Matt hraje na baskytaru; právě teď je na turné s Eltonem Johnem. Oba mají úžasnou pracovní morálku, umí vás mentorovat a ukázat vám, o čem hudba vlastně je.
To jsme měli hned na začátku a opravdu nás to uzemnilo. Bylo to jen o tom, hrát pro písničku, být muzikální; být tam, být přítomen v daném okamžiku, pracovat na svých dovednostech, zlepšovat se, ale ujistit se, že jste spojeni s kapelou, že hrajete společně.
Jak probíhá tvůj proces psaní písní?
Steph: Je zvláštní, jak to funguje, protože se často stává, že jeden z nás má text, ale nemá hudbu, a ten druhý si řekne: „Mám hudbu, ale nemám text." A nakonec to do sebe opravdu dobře zapadá.
Sarah: Nemáme proces, jak ho popisuje spousta lidí, protože si myslím, že pro nás je psaní písní tak trochu náš proces, jestli to dává smysl. Je to způsob, jakým zpracováváme své emoce, jak zpracováváme život. Člověk neví, co s tím má dělat. A jako muzikant to přenášíte do hudby. To je to, co nás k hudbě vůbec přivedlo.
Steph: Někdy je to tak praktické jako: „Když přemýšlím o rýmech, nemůžu se zaseknout v negativní samomluvě."
Sarah: Náš proces je také velmi spontánní. Lidé budou mluvit o cvičeních na psaní písní a o způsobech, jak překonat autorský blok, abyste se zdokonalili ve svém řemesle. A my to děláme a učíme to na našich písničkářských táborech.
Ale pro nás ty nejlepší písničky obvykle vznikají, když si vysníme melodii. Nebo si večer lehnete do postele, a když usínáte, napadne vás text, který zní, jako by se hodil k tomu, co se vám honí hlavou. Ten nápad přijde většinou v nevhodnou dobu, ale prostě musíte přestat dělat to, co děláte, a zapsat si ten text nebo nahrát tu melodii nebo cokoli jiného. Múza je někdy velmi přísná, co se týče času.
Obě se zabýváte nahrávacími technologiemi; jak to ovlivňuje váš tvůrčí proces? Jako pro bubeníka a kytaristu je zvuk vaší písně důležitou součástí. Přemýšlíte o tom při psaní?
Sarah: Myslím, že pro nás je technologie nástrojem, který nám pomáhá dostat z ní to, co chceme. Takže budeme mít v hlavě něco, co chceme udělat, a pak budeme hledat technologii, která nám pomůže toho dosáhnout. Pro mě jsou to třeba kytarové pedály. Co použiju, abych vytvořila ten zvuk? Jakou atmosféru mohu z těchto materiálů vytvořit? U Steph je to stejné s bicími.
Letos v zimě vám vyjde nové EP a příští rok album. Jaká byla spolupráce s producentem Reto Peterem?
Album s ním děláme už podruhé. Je příjemné pracovat s někým, komu nemusíte nic moc vysvětlovat a on vás prostě tak nějak chápe. A přesně tak jsme se s Retem cítili. Neustále si děláme srandu, že Retovi přineseme kusy kartonu a on z nich postaví sídlo.
Když si na něj vzpomenu, vybaví se mi rockové desky: Green Day, Modest Mouse. Hledali jste pro své nové projekty specifický zvuk?
Sarah: Abych byla upřímná, spousta těch zvuků, které jsme hledaly, neexistovala. ‚Cave‘, což je náš první singl, jsme nazvali ambientním grunge. Je v ní ambientní kytarový zvuk, ale je to grungeová píseň a má opravdu těžký ‚fuzz‘ zvuk. Zpěv přechází z velmi lehkého a vzdušného vokálu do velmi intenzivního, skoro až growlu.
To nikdo nedělá. Lidi nám vlastně říkali: „Měli byste svůj zvuk stylizovat, protože se to líp prodává. Snadněji vás dostanou na větší playlisty, když uděláte svůj zvuk tak, aby zněl přesně jako těchto dvacet kapel." A tak se stalo. Na tom není nic špatného, my těch 20 kapel milujeme. Ale pro nás to bylo: „Tohle je to, co slyšíme".
Steph: Reto nás přitahuje svou otevřeností, upřímností a kreativitou. Když něco slyší a je to dobré, dává to smysl a my z toho dostaneme to, co jsme chtěli, tak to uděláme.
Sarah: Pro nás je nejdůležitější fakt, že pokud je to to, co píseň potřebuje, tak to také dostane. Písnička je šéf. Jdete tam a dáte písni to, co potřebuje, a představíte ji tím nejlepším možným způsobem, aby se s ní lidé mohli spojit, užít si ji, přemýšlet o ní, a možná je i vyvedla z míry. To je to, co umění dělá. Nutí vás kopat trochu hlouběji a přemýšlet trochu víc.
Kdy jste se dostali k nahrávání?
Během lockdownu jsme měli čas, a tak jsme prostě experimentovali. Měli jsme nějaké mikrofony Audix od bicí soupravy, a tak jsme experimentovali s nahráváním bicích nebo nahráváním zvuku jen z místnosti. Odtud jsme se pak začali učit, jak nahrávat vokály, jak je skládat a podobné věci.
Máte domácí studio?
Sarah: Máme malý evropský byt s velmi jednoduchým domácím studiem. Tady jsme nahráli spoustu bicích, doprovodných vokálů a dalších partů pro album. Náš oblíbený studiový kondenzátor je Audix A231. Je zábava s ním nahrávat. Všechno zní dobře. Zachytíte přesně to, co slyšíte.
Máme také Audix A131, který máme rádi. Dále máme USB rozhraní Universal Audio Volt 2. A to je tak nějak všechno: Apple Logic, nějaké studiové kondenzátory a naše rozhraní Volt.
Univerzální mikrofony jsou klíčem k minimalistické nahrávací soupravě.
Sarah: Rozhodně. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme si říkali: „Co ještě 231 umí?" Prostě ho používáme na všechno. A teď máme i vokální mikrofon Audix PDX720, takže budeme používat i ten.
Jaké mikrofony používáte na pódiu?
Na pódiu používáme Audix OM7 nebo OM6. OM používáme už dlouho. Jsou tak dobré pro hlasitou kapelu. Stejně tak máme moc rádi VX5. Pro naše akustické věci je používáme, protože zachycují hodně intimity a nuancí. Na komornější akustická vystoupení jsou perfektní. A pak pro bicí máte osmidílnou sadu mikrofonů Studio Elite 8; SCX-25A jsou velice dobré. A na aparáty jsme vždycky používali i5.
Viděla jsem video s vaším nádherným provedením písně ‚Dreams‘ od The Cranberries; jak jste se dostali ke spolupráci s Audixem na tomto projektu?
Jsme velkými fanoušky Cranberries. Audix pracoval na nové kreativní vizi pro svou audio komunitu; požádali nás, abychom tu píseň nazpívali a také natočili video, což byla velká zábava. Píseň jsme nahráli ve studiu Munich Sessions s našimi přáteli Alexem Keoghem a Patrickem Thompsonem.
Pro nás to byl opravdu významný projekt, protože jsme se právě dostali z těžkého období. Album jsme nahrávali ve dvou částech. Celé album bylo zkouškou ohněm; uprostřed projektu jsme si prošli vlastní zkouškou ohněm a nebyli jsme si jistí, jestli ho dokončíme. Bylo to první vydání, se kterým jsme se vrátili na hudební scénu a po menší pauze jsme se opět měli dostat do podvědomí lidí a do jejich životů.
S Audixem jsme se spojili díky skvělému fanouškovi Carlu Mancusovi už v počátcích Deer Park Avenue, ještě předtím, než jsme měli nějaké koncerty. Spojil nás s Cliffem Castlem, tehdejším viceprezidentem, a my jsme se tam seznámili se spoustou lidí. Pro nás je to důležitá součást spolupráce s firmou, protože spousta firem má spoustu skvělých produktů a Audix má obrovské množství solidních, úžasných produktů. Ale přitáhlo nás k nim to, že jejich vize se shodovala s naší vizí. Jejich étos se shodoval s naším étosem. Jejich lidé byli tak vstřícní a upřímní, že jsme měli pocit, že jsme v dobrých rukou.
Jaká je vaše strategie budování značky a oslovování nových fanoušků?
Steph: Rádi hrajeme naživo a myslím, že se nám to velmi osvědčilo při rozšiřování fanouškovské základny.
Sarah: Jo, jsme hodně IRL lidé. Když hrajeme tady v Evropě, je tu tolik festivalů. Jsou tu opravdu skvělé kluby střední kategorie, 300 až 500 lidí. Tyhle komorní koncerty nás hrozně baví. Některé z nejlepších komplimentů, které jsme kdy dostali po koncertě, byly prostě takové, že nám lidé řekli: „Dnes jsem měl tak špatný den a tohle je ta nejlepší věc, která se stala." To je prostě skvělé.
Jaké je vystupování v Evropě?
Hrát v Evropě je strašně zábavné. Publikum má takový zájem o originální hudbu. Když jsme sem přijeli, zahráli jsme dva nebo tři covery a jediná kritika, kterou jsme dostávali, byla: „Proč hrajete tolik coverů?"
Odpovídali jsme: „Protože v Americe chce každý nějaký cover." A oni říkali: „My chceme originální hudbu. Covery si můžeme poslechnout v rádiu, tak proč bychom to měli chtít poslouchat na koncertě?" To nám otevřelo oči: Můžeme být tak originální, jak chceme, a dělat si svoje věci.
Jak to všechno zvládáte, když tolik skládáte, nahráváte a koncertujete?
Je opravdu důležité obklopit se lidmi, kteří na vás dávají pozor, kteří mají na srdci vaše nejlepší zájmy, ale také vás drží zodpovědné. Jste tím, kým potřebujete být? Staráte se o věci, o které se starat potřebujete, fyzicky i duševně? Mít takové lidi kolem sebe je tak důležité. Kromě marketingu a šíření vašeho jména to tedy musí vycházet z toho, kdo jste.
Nenajdete svou rovnováhu, dokud neobjevíte svou nerovnováhu, alespoň podle našich zkušeností. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme koncertovali příliš dlouho a příliš tvrdě. A říkali jsme si: „Dobře, bylo to všechno nutné? Co se z toho můžeme naučit? Co můžeme příště udělat lépe?" Řídíme se našimi neúspěchy - nebo domnělými neúspěchy, chybami, které si myslíme, že jsme udělali. To jsou věci, které nás formují a vedou a formují nás v lidi, kterými máme být.
